Halloween - Strašidelná stezka VIII.

V sobotu 2.11. se již po osmé konala dnes můžeme říci tradiční, halloweenská stezka odvahy. Halloween je původně keltský svátek s historií sahající až do doby před naším letopočtem. Svátek, který připadá na 31. října byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou). Keltové tento den vnímali jako pomezí, kdy se otevírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Stavěli proto oltáře, které obsahovaly ptačí pera, či zvířecí lebky, a měly za účel navázat spojení s mrtvými, pro které se pak pořádaly uctívací obřady. Lidé na sebe také výjimečně navlékali masky a převleky, aby se chránili proti zlým duchům. Keltové během noci z 31. října na 1. listopadu slavili nový rok, který se v keltštině nazýval Samhain. Mnohé z původního Halloweenu se dochovalo do dnes. Lidé před svými domy však již nestaví oltáře, ty nahradili vyřezávané dýně, a místo ohňů se dnes zapalují svíčky.

I u nás v Encovanech se každý rok v období kolem Halloweenu děje něco zvláštního. Cesty se mění v tajemná místa a s úderem tmy se začnou objevovat nadpřirozené bytosti. I letos byla stezka plná hrůzostrašných scén a návštěvníci se měli možnost projít temnými zákoutími naší obce, která obývají nadpřirozené bytosti. To vše za doprovodu strašidelných zvuků a různých pyrotechnických efektů. Než se děti a rodiče na stezku vydali, mohli si v tvořivých dílničkách vyrobit a s sebou domů odnést vlastnoručně vyrobený sliz, případně si mohli nazdobit perníčky. Ale pojďme se společně podívat, jaká ta letošní stezka odvahy byla.

Vstup do světa nadpřirozeného, byl hned za kaplí Andělů strážných. Nehlídal ho přímo Kerberos, ale jeho sluha Skeletos, který pouštěl každého, kdo měl odvahu a chtěl se do světa pohádkových bytostí a strašidel podívat. Na začátku stezky, která vedla podle zámecké zdi, jste mohli narazit na čertovskou omladinu. Čertice se probudili po letním nicnedělání a dlouhé lenošení se tak snažili pořádně dohnat.  Následovali pak odporné zombie sestry Papinovy, snažíc se každého kousnout a převést ho tak do světa nemrtvých. Další, koho jste potkali nebyl nikdo jiný, než samotný Fantomas. Démonický zloduch, geniální, tajuplný a hrůzu budící zločinec, který se rozhodl, že k nám zavítá až z daleké Paříže.

Stezka dále vedla do tajemného statku patřícímu šílenému farmáři Broderickovi. Vstup do statku hlídal samotný Charón. Mnoho lidí tam přijelo, ale málo se jich odtamtud vrátilo. Práce na téhle farmě znamenala hladovění, ponižování a zvrácené mučení členy této šílené rodiny. Přímo ve statku porcoval svou poslední oběť ještě šílenější Broderickův řezník Hanz. Kdo měl štěstí a dostal se ze statku ven, byl okamžitě polapen dcerou Herodiadina, mající hlavu na podnose poslední oběti, kterou si vyžádala. Kousek dál sváděli svůj lítý boj dva kostlivci. Otázkou zůstává, zda bojovali na smrt nebo na život, s jistotu lze ale říct, že kosy bylo potřeba po boji pořádně vyklepat a nabrousit.

To už se ale přesouváme k rybníku, kde své umění předvedl středověký pán ohně a jelikož byla teplota blíže k nule, jednalo se nejen o efektní, ale i vítané představení. Každý, kdo na naší stezce již někdy byl tak ví, že v rybníku máme nejen ryby, ale hlavně vodníka. Jelikož rybník prošel tento rok celkovou rekonstrukcí, všichni s napětím očekávali, jestli u nás zůstal. Dobrou zprávou je, že se rekonstrukce nejen vydařila, ale zůstal tu i vodník a díky opravám dokonce získal další poličky na hrníčky. Pustil se tedy rovnou do práce a každou dušičku, která se k rybníku přiblížila, se hned snažil polapit.

Od vodníka vedla cesta dále směrem k zámku. Během stoupání do mírného kopečka jste viděli oživlou sochu Pafos, která všechny poutníky navedla přímo do spárů Jacka Sparrowa. Ten při posledním boji přišel o jednu nohu, takže se do žádných větších soubojů raději nepouštěl a jelikož pevnina není jeho komfortní zóna, škodolibě posílal všechny k podlé čarodějnice Gothel a jejímu pomocníkovi Bonemu. Gothel s Bonem nabízela dětem jablíčka, jedlá byla však, ale jen některá. Dospělákům pak kouzelný lektvar, po kterém se každý mohl stát navždy krásným. Až po ochutnání dodala, že krásní budou jako ona.

Pomalu se dostáváme k zámecké bráně, která každého definitivně uvrhla do onoho světa. Vchod pečlivě strážil netvor vystupující z temné mlhy. Monstrum připomínající snad bájného ptáka Noha, se v průběhu noci změnilo podobně jako pán ohně, ve Fénixe a vstanouc z popela bylo snad ještě odpornější než před proměnou. Předchozí větu berte, ale s nadsázkou. Jsme rádi, že se našim účinkujícím nic nestalo a odnesli to pouze vousy v prvním případě a kostým v případě druhém. My jsme díky tomu měli možnost dostat cenné ponaučení a jak se říká… chybami se člověk učí.

Kdo prošel branou, ocitl se na původním Encovanském hřbitově. Ten zanikl ještě dávno před tím, než zde byla vybudována naše vesnice. Dle pověsti, se zde pohřbívali oběti po samotném hraběti Drákulovi a vždy, jen o Halloweenské noci, toto místo ožije. Když padne mlha, ze země vystoupí hroby nebožtíků a samotná Drákulova pomocnice Eleonora se snaží ulovit každého, kdo se k místu jen přiblíží.

Poslední její obětí byla krásná Natálie, dívka z nedaleké vesnice, která tu byla během Halloweenské noci na procházce i se svou malou novorozenou dcerou. Eleanora se chtěla Natálčiny holčičky zmocnit a ta, aby ji ochránila před krutým osudem upírky, ji raději sama zavraždila. Eleanora tak musela vzít za vděk dívkou. Ta, se ale z prožitého utrpení nad ztrátou své malé holčičky zbláznila a i přesto, že ji Eleanora pokousala, nedokázala přejít na druhý břeh a zůstala tak zakletá mezi světem živých a mrtvých. A právě onen předěl mezi světem živých a mrtvých, vrátil zase všechny návštěvníky naší stezky zpět mezi bytosti pozemské.

Během svého návratu se ještě každý setkal s čertem, který už nemohl poslouchat nezbedné čertice a šel se tak podívat, co se to v Encovanech děje. Při té příležitosti rovnou zaznamenal všechny hříšníky do pekelné knihy hříchu, protože jako v každé pohádce, zlo musí být po zásluze potrestáno a příchod všech čertů se pomalu, ale jistě blíží.

Tak taková byla naše letošní stezka odvahy 😊

Pevně věřím, že jsme ve vás, kdo jste naší akci navštívili, zanechali dobrý dojem a uvidíme se společně i příští rok. Zároveň mi dovolte touto cestou z celého srdce poděkovat všem dobrovolníkům, kteří s realizací jakkoli pomohli. Věřte, že to není v obci naší velikosti vůbec jednoduché a o to víc si té pomoci vážíme. Bez vás, skvělých kamarádů a sousedů, bychom to nikdy nedokázali a je to jen jeden z mnoha důkazů, že Encovany, jsou ideální místo pro život. 

Za Encohrátky z.s. - Velc Tomáš