Svátek svaté Barbory připadá na 4. prosince. Důležitým byl hlavně pro mladé, neprovdané dívky, které díky třešňovým větvičkám zjišťovaly, kdy a za koho se provdají. Hned po nich si tento svátek však oblíbily zejména malé děti. Proč?
Dvě nadílky
Dnes už nadílky nosí dětem v předvečer svátku sv. Mikuláše právě on v doprovodu čerta a anděla, ještě v nedávné minulosti to ale bylo trošku jinak. Mikuláš chodíval přímo v den svého svátku, tedy 6. 12. Ještě před ním však do domovů malých dětí zavítala právě Barbora, patronka dětí v nesnázích. Jednat se mělo o tajemnou dámu, kterou jen tak někdo nemohl zahlédnout. Maminky 4. prosince poslaly své děti na chvíli ven nebo pro něco do sklepa a mezitím zapálily svíčku. Kolem ní rozmístily cukroví, jablka a ořechy a když chtěly potomkům naznačit, že by se měli chovat lépe, i nějaké to uhlí. V některých rodinách se svátek slavil pomocí punčochy za oknem, která se zázračně naplnila dobrotami.
Návštěvy Barborek
Jinde zase chodívalo Barborek hned několik a byly z masa a kostí. Tato tradice se dodržovala hlavně na vesnicích. Mladé dívky se oblékly do bílých šatů, rouch či prostěradel, většinou přepásaných rudou stuhou, rozpustily si vlasy a zčesaly si je přes obličej. Na hlavách nosily zelené věnce, zvonečky nebo různé korunky. Přes obličej mohly mít i bílý závoj. Podle legendy je na zem sesílal svatý Petr z nebe po zlatém provaze. Dívky chodily nejčastěji ve dvojicích nebo trojicích, mohlo jich však být klidně i více. Společně obcházely vesnici, šeptaly "mulisi, mulisi" (modli se, modli se) a říkaly speciální koledy a říkanky. Před každým domem cinkaly zvonečky, metlou zabouchaly na okno a bez vyzvání vstupovaly dovnitř. S sebou nosily košíky plné jablek, ořechů, cukroví ve tvaru srdíček a speciálního pečiva, kterému se říkalo barborky či faulky. Dobroty rozdávaly dětem. Na ty, které podle rodičů zlobily, měly připravenou metlu z větviček, kterou jim pohrozily.
